Škola uskutečnění

Nejhlubší meditace v Přírodě

Mostar, Bosna, prosinec 2018

Nadýcháváš prostor a místa kolem sebe při zastávkách. Z výšky provnímáváš okolí, jeho části a jako jednotný prostor. Dýcháš prostupující vědomí, ty stále proudící částečky Života ze stále vyššího Zdroje. Stáváš se vědomím toho všeho kolem sebe. Jsi stejně tam i naproti i pod tebou, jsi všude. Mizíš, prakticky nejsi. Jen to proudící Žité vědomí prostoru a toku. Tímto sjednocením se vytvoří vibrace nového vědomí, které prostupuje z vyšších zdravých rovin vědomí. Jsou tím koloběhem a stálou proměnou Života samého. Vše se léčí samo, jen nechat vše proudit a dovolit si být i klidně jen tou jednou maličkou částečkou. Tam vše jen proudí, na nic jiného není čas. V té rovině jsi k Bohu a Životu blíže než jakoukoli jinou meditací, je to přirozené, žité, proudící. V té se léčí vysoké záležitosti a léčí zranění. Tam se stáváš tvořivým duchem, tam jseš jen tou jednou částečkou zrození a tvoření a nových projektů se stále tvořícím vědomí, všude proudícím a všude proměňujícím. Dovolit se uvolnit je nekonečně těžké až nemožné, ale ta důvěra ve vedení, když se takto tvoří jedinečná nová poznání jak se cítit, jak věci vnímat a jak vše dál zvládat. Prostě vše nechat plynout, rozplynout se a věřit, že jsi na vše připravená. A vše se uzdravuje ve své nejvyšší podobě moudrosti, lásky a toho co je nad těmito projevy nejvyššího poznání, realizace a naplnění. Netvoříš, nejsi, je Vše, jsi Vše. Jsi vědomím Maminky Země, která musela projít tímto obrovským vylaďováním, pak se i tady může projevovat. Nežádáš o jednotlivosti v prosbě a pomodlení. Jen necháváš proudit nejvyšší poznání a štěstí. Cítíš a pomáháš nově tvořit vyšší a vyšší a až nemožné roviny vnímání jednotlivých vlastností, schopností a všetvoření. Víš a dokážeš cítit všechny možné roviny Života, a když je třeba, dokážeš tam svým vědomím Být a situaci uzdravit. A pak jdeš po té hoře dolů a vnímáš ten proud co je za tebou a jde s tebou dolů a jak proudí i dopředu a ty jsi chvilku vepředu, chvilku vzadu a nemáš skoro možnost to vše najednou zvládat, ale jinak to nejde, tak se pořád nemožně snažíš to vnímat co nejlépe a věříš, že jdeš a vnímáš a vidíš přesně vše tak jak se má. A stále u toho pracuješ na nových rozměrech Života, zpracováváš a uzdravuješ temné projekty a ty prostory a přitom jdeš a žiješ i to co je tady. Co ty zrovna jdeš a poskakuješ po kamenech a jen necháváš své nohy a boty jít, ať si samy našlapují, ať si samy jak přesně chtějí, kráčí. Šlápneš na špičatý kámen a ten se kácí, šlápneš v klidu do protipádu a jdeš dál jakoby nic, zvládáš, žiješ, jdeš prostorem, existuje jen ten prostor, jen to vědomí, jen ta tvořivá částečka nepočetně menší než co tu kdo zná. Jsi prostorem za tímto vším, protože je to projekce Zdroje, aby vědomí mohlo Žít. Stáváš se a jsi tím Vším Za tím, jednotným splynutým vědomí. A zatím je to takto a může být kdykoli jinak. Jen ten Vesmír tvoří, to je vše co opravdu existuje.

Druhá část o vnímání Přírody přijde příště:-) A teď to již není nejhlubší možná meditace v Přírodě, protože je již téměř rok stará, a za tu dobu se ve Vesmíru změnilo toooolik moc věcí. Pořád je nutné žít aktuální splynutí s žitým vědomím, to je nejvyšší cíl smyslu naplnění proč Vesmír tvoří a Žije:-)

Datum: 11. říjen 2019, 07:29